V Praze 28. února 2011 – Zemřel slavný český spisovatel Arnošt Lustig
Ve věku čtyřiaosmdesáti let zemřel v noci na 26. února 2011 v nemocnici na pražských Vinohradech novinář a spisovatel knih o holokaustu Arnošt Lustig, domovský autor vydavatelství Mladá fronta. Po pětiletém boji podlehl zákeřné nemoci.
Událost potvrdila i mluvčí nemocnice. O Lustigově úmrtí informovaly všechny světové agentury. „S pohnutím jsem přijal zprávu, že Arnošt umřel. Je však osvobozen od svého trápení a bolesti. Myslím na něj, na jeho charakteristický smích i nezdolný optimismus,“ reagoval na zprávu o Lustigově úmrtí bývalý prezident a dramatik Václav Havel.
Na setkání s Lustigem vzpomíná jako na radostné chvíle plné smíchu i novinář František Cinger, autor biografií o Arnoštu Lustigovi. „Jako člověk, který prošel Terezínem, Osvětimí a Buchenwaldem, se dokázal radovat z každého dne. Setkání nebo hostina s přáteli pro něj znamenaly úplně nejvíc,“ řekl.
„Byl to člověk neobyčejně přátelský, laskavý. Člověk, který byl zvyklý o druhé se zajímat víc než o své vlastní starosti. Patří k nejvýznamnějším a světově nejproslulejším českým spisovatelům, přesto všechny lichotky vždy zlehčoval a říkal, že o tom, kdo je skutečný spisovatel, rozhodnou až čtenáři
50 let po vydání knihy,“ uvedl Cinger.
Novinář Karel Hvížďala, který loni vydal v Mladé frontě knižní interview s Lustigem, na svém blogu napsal, že Lustig bojoval se smrtí do poslední chvíle i humorem. Hvížďala o Lustigovi rovněž uvedl: „Řekl mi: 'Konečné řešení má pro jednu stranu tu výhodu, že po něm už nic nemůže následovat. Začali s tím Němci, ale opírali se o vývoj civilizace od řeckých a římských dob. Od Římanů si vzali nejenom pozdrav: zdviženou pravici, ale i všechno z římského práva, co se jim hodilo. A ukázalo se, že každé právo, které neslouží spravedlnosti, je jako z kaučuku nebo z formelíny a dá se překroutit v pravý opak. To ukazuje jen jedno, že v právu je třeba všechno měřit mravností...' To je možné snad považovat za hlavní odkaz spisovatele Arnošta Lustiga, velkého vypravěče a důkladného svědka minulého století.“
Více o Arnoštovi Lustigovi:
Arnošt Lustig se narodil v Praze 21. prosince 1926. Jako dospívající prošel ghettem v Terezíně
a koncentračními tábory v Osvětimi a Buchenwaldu. Zážitky z té doby představují těžiště jeho tvorby. K nejznámějším jeho dílům patří vedle Démantů noci, Dita Saxová či Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou. Lustigovy literární příběhy vyzdvihují vnitřní síly člověka, které mu umožňují čelit
ponížení a uchovat si lidskou důstojnost i v situacích krajního ohrožení.
Po válce vystudoval novinařinu a pracoval v několika denících a rozhlase; mimo jiné byl i zpravodajem z izraelsko-arabské války. Poté pracoval jako reportér a režisér Československého rozhlasu, redaktor týdeníku Mladý svět a scenárista na Barrandově. V roce 1968 emigroval. Nejprve žil krátce v Izraeli, potom v Jugoslávii a od roku 1970 v USA. Do Česka se vracel pravidelně v posledních dvaceti letech.
Vydavatelství Mladá fronta právě v těchto dnech uvedla na knihkupecké pulty nové vydání jeho knihy Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou, v průběhu března vyjde i doplněná kniha rozhovorů Tachles, Lustig, které s ním vedl Karel Hvížďala. Mladá fronta vydala další stěžejní Lustigova díla (od roku 2005 – 18 titulů) – Krásné zelené oči, Dita Saxová, Kamarádi, Můj známý Vili Feld, Dívka s jizvou (též v audiopodobě – namluvil Viktor Preiss); dalšími jeho knihami, které Mladá fronta v posledních šesti letech čtenářům představila, jsou židovská trilogie (Tanga z Hamburku, Lea z Leeuwardenu Colette, dívka z Antwerp), Bílé břízy, Láska a tělo, Propast, Zasvěcení či Eseje. Spolu s Františkem Cingerem Arnošt Lustig připravil knihu rozhovorů 3x18 a autorizovaný životopis Arnošt Lustig zadním vchodem či vzpomínkovou knihu Okamžiky Oty Pavla.
