Vrch čajové konvice

Bylo mi osmnáct a začal jsem studovat medicínu. V té době jsem se potkal s řadou lidí, kteří vyprávěli o cestách do vzdálené a tajemné Číny, o lidnatých městech, o širokých řekách a obydlích, vytesaných ve skále anebo ve sprašové zemi, o horách, které obkružují prstence mlhy, o rýžových políčkách? Bylo to na úrovni snu a nevěřil jsem, že se mi také jednou podaří Čínu trochu poznat. Podařilo se mi to už pětkrát a z každé cesty jsem si přivezl spousty zážitků. Čínské pohádky jsou tak odlišné od těch našich, evropských! Je v nich tisíciletá historie jejich země, magie jejich civilizace. Zvířata bývají moudřejší než lidé a věrnost je odměněna. Vždycky v nich nalézáme laskavé slovo, harmonii a vyrovnanost, jakou může přinést jen pohádka. Proto jsem je začal hledat a sbírat - aby ten nádherný a poetický kus staré kultury neupadl v zapomnění, abychom se s ním mohli potěšit a čerpat z něj sílu. Malí i velcí.