Při pohledu na hvězdnou oblohu si často říkám, o co vše dnes přicházíme se vším tím světelným smogem, které je všude kolem nás. Ve městech vidíme jen pár nejjasnějších hvězd a planet, a vše ostatní je nám skryto za světly lamp, oken, budov a výloh plných zbytečného konzumního zboží. A pak, když jednou za čas vyjedeme v noci za město, žasneme nad tím, co vše se nachází nad našimi hlavami, mnozí dojati k slzám. Je v tom kus romantiky, srdce neobjeveného, zářící hvězdy na temném nebi, víc než cokoliv jiného, nás zvou zkoumat tajemství světa a vesmíru, ve kterém žijeme. Noční obloha plná hvězd a člověk hledí na tu neuvěřitelnou podívanou a v mysli mu běží otázky. Pohled na hvězdné nebe je dech beroucí a vyvolává touhu objevovat. Kniha čtenáře zavádí do dnes již dávno ztraceného světa, kde hvězdy byly bohy. Detailně popisuje astronomické znalosti tří vybraných civilizačních skupin: Neolitické severní Evropy – Stonehenge, Mayů a Inků. Popisuje astronomické systémy, tvorbu kalendářů, architekturu observatoří, význačná data v kalendářním roce spojená s pozorovatelnými astronomickými úkazy a spojení astronomie a mytologie. Kniha je relativně krátká, občas jsem litoval, že o diskutovaných civilizacích není uvedeno víc detailů, nebo že je kniha omezena pouze na tři civilizace. Přesto je výběr proveden chytře, jedna se nachází výrazně severně od rovníků, druhá kolem obratníku raka, třetí kolem rovníku až obratníku kozoroha. To autorovi umožňuje demonstrovat rozdíly v pozorování hvězd, ale též vysvětlit některé kulturní odlišnosti vybraných civilizací. Rozsah knihy tak kombinuje přiměřenou čtivost a nudu způsobenou popisem x-tého způsobu pozorování Slunce, Měsíce, Venuše (čehokoliv), byť právě ty antropologické poznámky považuji za jedny z nejzajímavějších. Kniha má místy trochu umělý multikulturní nádech, avšak nepřekračuje to zdravou míru a schopnosti a znalosti dávných civilizací rozesetých po světě si obdiv zaslouží. Závěr pak shrnuje zásadní rozdíly u eurocentrického vnímání, pozorování a vědecké teorie a rozhodně by si zasloužil větší detail a hlubší analýzu proč právě západní způsob myšlení byl tak zásadně úspěšný, že dramaticky převážil nad čímkoliv, co kdy existovalo v jakékoliv jiné části světa. Například Inkové, u nichž středobodem vnímání světa a vesmíru bylo zřejmě kolo, tak jak je možné, že toto kolo nedokázali přenést do praxe? Bránila tomu snad dogmatická ideologie a náboženská tyranie vládnoucích kast? Odpovědi na podobné otázky se pravděpodobně ještě dlouho nedozvíme, jestli vůbec někdy. Mnozí lidé dnes již nevědí, jak vypadá obloha posetá hvězdami, bez rušivých vlivů. Všechen ten světelný smog nás o tu noční krásu a fascinující podívanou připravuje. Západní člověk, odsouzen dnes k životu pod lampami umělého osvětlení, nemůže chápat ten mysticismus, tu fascinaci neznámem, spojenou s nebem plným hvězd. Jsem přesvědčen, že hvězdná obloha byla v minulosti jedním z hlavních tahounů „vědeckého“ vývoje civilizací. Dnes o to v přeplněných a přesvětlených městech přicházíme, a je to znát.

Zajímavý pohled na astronomická pozorování tří rozličných kultur, lidí, kteří postavili a používali Stonehenge, Inků a Mayů. A je zde i rozebráno k jakému účelu pozorování používali a jak s tím souvisely jejich stavby. Dále se dozvíme něco o jejich životě. A na konci knihy něco o původu naší moderní vědy z Babylonských a Řeckých pozorování a teorií. Jak už jsem napsal, kniha byla hodně zajímavá z odborného astronomického pohledu. Ovšem moc se mi nelíbilo občasné srážení naší moderní civilizace a naší vědy a některé údajné souvislosti mi občas přišly až jako z numerologie. Naštěstí těchto věcí co mi vadily ale nebylo moc, takže si knížka 80% zaslouží.