Krásně rozebrány různé pohledy "starých" kultur na naši duši a hmotné tělo. Na konci spisovatel píše i svůj názor, jak by to mohlo být, s kterým souzním. *Rozmanité návrhy kosmologií, nejrůznější univerza a dimenze, postulované naší fyzikou a astrofyzikou, působí vyumělkovaně a jsou beztak jenom triky matematických kouzelníků. Domnělá mnohonásobná univerza, paralelní vesmíry a hyperprostory existují leda jako číselné řady a bohapusté abstrakce bez vztahu k praktickému životu. Se starými teoriemi o plazmě se to má úplně jinak - jsou spjaté s člověkem a veškeré skutečnosti běžného života odvozují z plazmatické dimenze. Plazma není žádným okrajovým kosmickým jevem, je v mém nitru a všude kolem mě, určuje veškeré moje jednání, je mou duší, oživující silou, tvůrkyní těla i hmoty. Hypotéza o plazmě není namyšlená teorie kabinetních učenců, žije s lidským bytím a je v jeho hlubině. Plazmatická dimenze není jen vně mé bytosti, já sám jsem touto dimenzí. A jak by to mohlo být také jinak - velký svět je ve mně, já jsem veškerý vesmír rozdělený do tří dimenzí. Já sám jsem mnohonásobné univerzum: duch, duše i tělo. Oddělení člověka od vesmíru, astronomie od psychologie, je hloupý vtip mechanického myšlení, které postrádá cit pro oduševnělé formy, pro provázanost všeho se vším. Západní rozum návyklý na škatulkování není schopen analogického uvažování - dokáže jen sčítat a odečítat.