Nad knihou se pobaví především všichni zeleně orientovaní čtenáři - ale nejen oni. U Renčína mne potěší nejen charakteristická kresba, ale v řadě případů i doprovodný textový komentář. Jeho knihy, ale i jiných obdobně tvořících autorů, v podstatě - stejně jako poezii - nečtu. Jen když mám přiměřenou náladu, vezmu do ruky a prolistovávám. Vždycky se najde něco, co mi padne do oka i do duše.

Celá kniha kreslených vtipů nejen přírodních (lidi versus příroda, ze života hmyzu), ale i politických (v nahodilé směsi) je trochu moc najednou, nicméně prošla jsem ji a kupodivu se nenasmála ani nezasmála, vlastně jen zřídka pousmála. Kniha vyšla před 20 lety, nálada a náhled na věci bolavé v politice i v přírodě byl tehdy trochu jiný, ostatně mám podezření, že mnohé vtipy jsou mnohem starší - dnes je situace jiná, často horší, takže se zhusta tepe do živého a není čemu se smát.