Tuto knihu jsem si, díky bohu, pouze vypůjčil z městské knihovny. Musím se přiznat, že již dříve jsem byl obeznámen s tvrzeními egyptologů o nespolehlivostí děl pana Kozáka, chtěl jsem si je ale ověřit sám. V tomto ohledu tedy kniha rozhodně nezklamala. Především se rozhodně nejedná o vědeckou práci, autor balancuje mezi esoterií, vlastními dohady a kusem vědecké pravdy. Mé pocity se v průběhu čtení ze dne na den vyvíjely, místy jsem se nad textem rozčiloval, místy jsem se smál, až mi nakonec autora začalo být líto. Proč tedy tuto knihu nekupovat: - dílo neuznává valnou většinu poznatků egyptologie v některých oblastech, zejména pak v oblasti vývoje egyptské civilizace a v egyptském náboženství - autor nerespektuje ustálený přepis jmen egyptských bohů, boha slunce Re nazývá "Bezbřehou září", Usira Vennefera nazývá pro změnu "Osiridem Dobrébytím" - autor překládá pojem Ra - setau (mýtické místo v podsvětí, poušť) jako "tunel", aby tak měl čím podložit svou jinak neprokázanou hypotézu o tom, že egyptská kniha mrtvých byla dílem popisujícím prožitek klinické smrti - autor předkládá své krajně nepravděpodobné hypotézy a dedukce jako všeobecně přijatá vědecká fakta - úroveň překladu je velmi nízká, autor nezapře, že zastaralého Budgeova anglického překladu využíval v daleko větší míře, než egyptských rukopisných originálů - celý překlad je záměrně deformován tak, aby zapadal do mozaiky autorových hypotéz Takto zavádějící publikace pak může být potenciálně nebezpečná, zvláště pokud se dostane do rukou neobeznámenému laikovi. Pro vážné zájemce o nezkreslenou a opravdovou podobu egyptské knihy mrtvých vřele doporučuji překlad našeho předního egyptologa, pana Břetislava Vachaly.

Myslím, že je skutečně třeba k této knize říct, že její odbornost je opatrně řečeno diskutabilní. Nemůžu v žádném případě posoudit kvalitu překladu. Egyptologové tvrdí, že se jedná o překlad z angličtiny a němčiny, nikoli z egyptštiny. V tomto směru bych řekla: ať si! Hlavně, že je to pro českého čtenáře dostupné... Jenže samotný úvod ve mě nejprve vzbudil značné rozpaky rychle přecházející ve znechucení. Knihu je třeba brát jako historickým textem podloženou fabulaci autora na téma posmrtného života jako takového. Pokud si někdo půjčuje, nebo nedejbože kupuje tuto knihu doufaje, že se bude jednat o vědecký text, měl by ji zase vrátit zpátky do regálu. Neříkám, že kniha nemůže být velmi vhodná pro spoustu čtenářů. Zejména těch, které zajímá esoterická literatura. Bohužel s literaturou faktu nemá Kozákův text nic společného. Je těžké uvěřit, že je překlad kvalitní už jen proto, že se autor vehementně dovolává všemožných bláznivých teorií, pro které přinejmenším nejsou žádné přesvědčivé důkazy. Autoritativní (z mého pohledu až demagogický) způsob vyjadřování pak neznalé čtenáře snadno povede k přesvědčení, že je Kozák jeden z mála autorů (pokud ne dokonce první), který si všiml, že duchovní texty a tradice jsou si i přes všechny rozdíly napříč kulturami povážlivě podobné. Škoda, že si nepřečetl víc z jiného milovníka esoterismu, kolegy Junga. Kdyby přidal i Kerényiho a Eliadeho a pak možná pro pořádek aspoň toho Campbella, možná by ztratil pocit geniality a nemluvil nesmysly o záhadné a nevysvětlitelné podobnosti myšlenek o posmrtném životě. Možná, ale opravdu jen možná, by je hledal v našem lidství a způsobu myšlení, který máme všichni společný, mnohem spíše než ve vybájené prapradávné civilizaci, která měla potřebu nám všem svěřit pravdu o tom, že až zemřeme, budeme mrtví, a která patrně nikdy neexistovala.