Ten Vaculíkův obrazný jazyk, který nepojmenovává přesně a přece ano. A když to srovnám s jiným milostným románem, který jsem nedávno četl, s Němcovými Možnostmi milostného románu, tak tady to Vaculík vyhrává na plné čáře. Jeho vypravěč se nebojí víc otevřít, ale taky se sám sobě vysmát. Ten Němcův se bere strašně vážně. Vaculíkův je živější a sympatičtější tím, že odhaluje svoje skryté bolístky, a ne pornografií.

Myslím, že knihy vám můžou zásadně ovlivnit život, když se vhodně sejdou s tím, co zrovna řešíte. Tahle zasadně ovlivnila mě.