Zajímalo mě, jak se mohou nechat lidé tak zmanipulovat. Přečíst by si měli hlavně ti, kteří inklinují k ovládání druhými.

Kniha je komponována poměrně nevyrovnaně. Zatímco první části - ve které autor rozebírá poměrně podrobně osudy reverenda Jima Jonese až po samotný tragický konec Jonestownu - nelze V.P. Borovičkovi nic vytknout, ostatní části knihy působí nedotaženě a uspěchaně. Už druhá část o Zkáze Řádu Chrámu slunce opakuje stejná fakta na různých místech a dopouští se spekulací pro které však neuvádí smysluplné důvody. Celá kapitola působí značně chaoticky, autor pouští do vyprávění značné množství postav, které sice zhusta cituje, ale současně o nich prozradí jen velmi málo. Stejný problém je zřejmý i v epizodách Smrt ranče Apokalypsa a Krutý spasitel Mojžíš. V obou těchto epizodách popisuje autor dobře osudy hlavních postav - Mesiášů a zaměřuje se na poměrně detailní výpovědi o násilnostech a perverzních sexuálních aktech ze života sekty. Co je ovšem na případech nejzajímavější: totiž proč oběti snášely tak brutální zacházení často celá léta a jaké konkrétní náboženské představy vedly vůdce sekt k jeho chování se bohužel nedozvíme. Myslím, že přemýšlivého člověka znalého problematiky sekt rozhodně neuspokojí časté odkazy hledající příčinu sektářského fanatismu ve drogách a alkoholu. Zařazení poslední minikapitolky Prokleté Matamoros alespoň částečně ospravedlňuje poněkud zmatečný název knihy. Poprvé se zde totiž setkáváme s pojmy jako "satan" a "černá mše". Náboženskými jakož i tzv. "satanskými" motivy se zde však zachází pouze okrajově a bez bližšího vysvětlení. Je to zřejmě dáno tím, že organizace Adolfa de Jesus Constanza nebyla vlastně klasickou náboženskou (tedy i "satanskou") sektou a rituály a vraždy prováděla spíše pro zastrašení konkurence z oblasti obchodu s drogami a také pověrčivých domorodých mexických zvědavců. Není bez zajímavosti, že Constanza byl šamanem domorodého náboženství, které Satana - jako mýtické ztělesnění zla a opaku Božího dobra - vůbec nezná. V knize se tedy bohužel nedozvíme to nejpodstatnější. Nedočteme se totiž kde vzniká a čím je přikrmován náboženský fanatismus. Stejně jako je mylný název knihy "Sekty satanských bohů", který předjímá svalení viny z tzv. "Božích služebníků" na jakéhosi imaginárního "satanského boha", stejně tak se dopouští zásadního omylu, když hledá problém takřka výhradně ve vůdcích sekt a ostatní členy staví do rolí obětí. Skutečným problémem jsou však fanatické iracionální kořeny každé náboženské víry, která zbavuje své oběti prosté humánní světské zodpovědnosti ve jménu smyšleného (byť jakkoli ušlechtilého) přeludu. V potřebném demýtizování role náboženství (včetně utopických bolševicko-komunistických fantasmagorií) jako vyššího samozřejmého a úctyhodného dobra V.P. Borovička - žel - zcela selhává a kniha tak zůstává pouze poněkud chaotickým výběrem informací z policejních protokolů a relevantních knih. Českému čtenáři lze však knihu přesto s klidným svědomím doporučit pro základní seznámení s praktickým fungováním náboženských sekt.