Ewa Białołęcka tentokrát upustila od povídkové formy a vrhla se rovnýma nohama do hlubin románu. A nezklamala. Svět, který kdysi vytvořila v krátkých textech, zde maximálně využila a příběh mladičkých anarchistických mágů rozvedla do celku daleko rozsáhlejšího, než sama zřejmě původně plánovala. Kamínek už není hlavní postavou, která události čtenáři zprostředkovává a vyprávění se rozdrobilo mezi všechny hrdiny, kteří s Tkáčem iluzí opustili kontinent. Dozvídáme se tak daleko více o motivacích jednotlivých aktérů a přitom sledujeme, jak se z chlapců pomalu stávají muži. Bohužel nic není dokonalé. Tentokrát totiž můžeme zapomenout na nějaký závěr. Už od prvních stránek je patrné, že autorka nikam nespěchá a své figury chce nejdříve řádně proprat před divákem. To má za následek desítky drobných událostí, které vám sice postavy více přiblíží, ale pro zápletku jako takovou moc význam nemají. A vzhledem k tomu, že sága už u nás přestala vycházet, je těžké přijmout otevřený konec s nadšením.

U prvního dílu jsem měla růžové brýle, tady je to přesný opak. Na druhý díl jsem čekala strašlivě, strašlivě dlouho, a dostala jsem se k němu asi deset let po vydání jedničky. Tak jsem ho popadla, sedla si do studovny a četla, četla, četla... a čím víc jsem četla, tím víc jsem se mračila. Nebylo to ono. Očekávala jsem strašlivě moc, a o to větší asi bylo zklamání. Zvedat body za reálie a charaktery nebudu, obdobná kvalita se u druhých dílů rozumí sami sebou. Tady to naopak vypadalo, že se na nich autorka snaží stavět až moc a vychází dost křečovitě. Měla bych být fér a přečíst si ji ještě jednou. Možná to udělám, a pak zvednu své dvě hvězdy výš. Nebo také ne. Kniha není zas TAK špatná. Jenže ve srovnání s jedničkou to prostě není dobré, a proto dávám jen dvě smutné hvězdy. Další díly co? Mám louskat v polštině? :(