Auvajs. Tohle byl velmi nečekaný karambol, aneb když jednou sázka na jistotu nevyjde. Něco jako když se na vaší každodenní trase do práce, kterou dokážete jít i poslepu, objeví nečekaně jakási překážka a bací vás přímo mezi oči. Natěšeně jsem si z místní knihovny nesla úlovek od mého milovaného autora, netušíc ani omylem téma příběhu (neb stále zavile odmítám být vlastněna chytrým mobilem). Po prvních pár stranách četby se nadšení proměnilo v úžas a několikeré ujišťování, jestli není titulní strana "přišita" na úplně jiný titul. Nebyla. Úžas vystřídalo znechucení. Jelikož jde o knihu krátkou, a autor prostě psát umí, dočetla jsem až do konce (brodíce se při tom stránkami obsahujícími více než malé množství slov typu "šukat, souložit, píchat, sperma, ejakulát" a podobně). Vtipu bylo v celé knize rozhodně méně než živých spermií u stoletého starce nad hrobem. O grácii, anglickém humoru a laskavém nadhledu z ostatních Dahlových děl ani nemluvě. Ať se snažím sebevíc, nedokážu tohle prapodivné cosi ocenit více než dvěma umolousanými hvězdami (jedna za mou slabost pro autora, druhá za styl psaní a za to, že to utrpení naštěstí rychle skončilo.) Roalde, budu předstírat, že jsem o strýčku Oswaldovi jaktěživ neslyšela. V zájmu nás obou.

Pro mě zatím nejslabší Dahlova kniha. Zbytečně přešťavňatělé a dlouhé a bohužel bez typické dahlovské šokantní pointy. Kdyby vyšla jako krátká povídka, líbila by se mi více...