Překrásná, lidskou činností nezasažená příroda kanadské divočiny. Touha dostat se do míst, kde široko daleko jste jen vy a nikdo jiný. Ten pocit sounáležitosti s přírodou, který člověka velice povznáší, ale na druhou stranu mu v těchto širých prostorech dává připomenout i jeho vlastní nicotnost a pomíjivost bytí. Naprosto rozumím takovýmto lidem a v dobrém jim závidím ony anabáze které, ač vykoupeny značným nepohodlím a strádáním, jsou pak odměněny neskutečnými zážitky a dech beroucími přírodními scenériemi. Na druhou stranu autoři popisují i pronikání civilizace do těchto míst, která přináší pokrok, pohodlí, ale zároveň rozvrat životů a staletých tradic a schopností původního obyvatelstva. To vše s devastací prostředí, ať už těžbou nerostných bohatství, nebo jen odkládáním nepotřebných věcí, kde zrovna doslouží. Pět hvězd.

Když jsem dala šanci cestopisům Zibury, řekla jsem si, že zkusím ještě od někoho jiného a náhodně vzala v knihovně tuhle knížku. Musím říct, že nejsem zklamaná. Jejich zážitky a způsob cesty byl ztrhující. Palo mi lezl na nervy, ale přesto nezkazil dojem z knížky, naopak přidal na opravdovosti.