Po saroyanových tygrech mírné zklamání. Kniha obsahuje pouze tři povídky a čtenáře poněkud zamrzí, když zjistí, že ze 179 stran zabírá neskutečných 46 stránek autorův úvod, který jsem ze zásady odmítl číst, protože už jen rozsahem mi připadá spíš jako intelektuální masturbace. Samotné povídky nejsou špatné, zaujmou spíš atmosférou, postřehy a myšlenkami (např. pasáž s úvahou o sebevraždě v povídce Asyřan považuju za geniální), než samotným dějem, kterého je tam jen o fous tolik, než abych řekl, že se nedostavil na scénu... mám pocit, že povídky ocením až budu mít víc prožito...