Druhý díl navazuje dějově na první, co vše se událo ,jak dopadne nešťastná Zdeňka a jaký čeká osud zlomyslnou Zoru. Líbila se mě na konci zpověď Viktora Roubíčka : "Jako dvě růže jste rostly na jednom keři a já nenasyta obě utrhl ,žel jednu jsem nešťastně zranil a druhá mi v rukou uvadla." Druhý díl příběhů dvou růží Zdeňky a Zorky se mě líbil víc a jak píše modranka ,je to příběh poučný .

Ako som písala pri prvej časti, ide o veľmi pekný príbeh zo začiatku 20. storočia. V tejto druhej časti sa zavŕši dejová línia oboch dcér vychovávaných v jednej rodine, no pastorkyňa - ako to už býva - je vždy až tá druhá. Druhú časť treba čítať až po prečítaní prvej, lebo by ste nevedeli o čom to je. Je to len pretrhnutý príbeh vydaný v dvoch knihách. Príbeh pokojne dajte čítať -násť ročným. Je to príbeh poučný, roztomilý a z časti aktuálny aj dnes.