Příběh pokračuje. Rapsodie a její přátelé budují na troskách staré říše nové království. V podzemí spí velice neobvyklé Dítě... a další Dítě, které nesmí být nikdy probuzeno, spí v ještě větších hlubinách. A věci jsou složité a složitější, protože nebezpečí je velice blízko a nic není takové, jak se zdá být. Některé otázky byly zodpovězeny... Na některé se snad dočkáme odpovědí. Mnohé záležitosti však zůstávají i nadále utajeny. Co přinesou dny příští? Odkryjí se nám aspoň nějaká tajemství? Nevíme, kde je pravda. Kdo je opravdu člověk a kdo se za lidskou tváří pouze skrývá... Proroctví jsou zamotaná a nejasná, a budoucnost, ach ano, ta budoucnost... Tak ta je nevyzpytatelná... Přece však... Stalo se. Ti, kteří se považovali za navždy ztracené se znovu nalezli... Přinese jim to štěstí? Kdo ví? Zavřela jsem druhou knihu a otevírám třetí... Co bude dál? Tuším, že zatímco většina obyvatel toho zvláštního světa žije svou každodennost s nadějí, že bude trvalý mír, že se jim podaří zajistit bezpečný domov, jídlo a vůbec klidné žití pro své rodiny, naši hrdinové se zatím vydávají na cestu za záchranou právě té obyčejné každodennosti... Neboť možnost, že svět bude zničen, že zavládne chaos a hrůza, je stále tady... a je stále blíž...

Druhý díl mě ještě víc dostal. Opět nádherně popsaná krajina a místa kde se hlavní hrdinové pohybují. Dochází zde k neuvěřitelnému rozklíčování včech otázek z prvního dílu. Děj je nepředvídatelný, takže opravdu nejde uhodnout kdo je ten zlotřilec. Nejvíce mě dostalo, jak jsou všechny postavy mezi sebou propletené a kolik záludností se tu děje. Vše do sebe zapadá a musím před autorkou smeknout, jak to dokázala všechno dát dohromady. Konec knížky je ztrhující. Vztah Ashe a Rapsodie chytne za srdce. A hlavně dojde k rozuzlení, jak to všechno vlastně bylo. To mě dostalo.