Začátek se mi líbil moc, vtipný, čtivý, napínavý, četlo se to super a já si říkala, jo, to je přesně ono - proto tuhle autorku miluju! Pak se to někde zvrtlo a už to nebylo tak skvělé. Nadšení pohasínalo, adrenalin vyprchával, a já se tou škytající károu drkotala vpřed už jen tak tak. Dočetla jsem, ale neměla jsem už stejný pocit, jako když jsem tu knihu začala číst. A dojem? Vybledl, vyprchal, v podstatě už si nepamatuju, o čem to bylo. Na rozdíl od ostatních knih, které ve mě zanechaly nesmazatelné vzpomínky marně přemýšlím, co se mi na téhle knize líbilo. Ale pro ten skvělý rozjezd dávám tři hvězdičky. Začátek za to rozhodně stál. Škoda, že následoval sešup dolů...

Zdena Frýbová je jedna z mých nejoblíbenějších autorek vůbec, k většině jejích knih se ráda vracím, i když mám pocit, že její knihy mají postupem času kvalitu spíše sestupnou. Ale tato kniha je i pro mě jako skalního příznivce Frýbové moc. Autorka vykrádá sama sebe, charakteristika jejích postav se už přiblble opakuje stejně jako zápletky, situace... V této knize mi navíc postavy byly krajně protivné, byť byly vykreslené dle modelů z předchozích knih, prostě byly něčem opravdu otravné. Na konec knihy už ani vzpomínat nechci, vždycky jsem měla ráda groteskní situace, které autorka uměla vytvořit, ale toto už se zábavnou absurditou nemělo nic společného, to už bylo jenom neskutečně pitomé. No a samozřejmě opětovné míchání politiky a kritika všeho možného, snad dobrá třetina knihy je zaplevelená už autorkou 100 x řečeným. No mrzí mě to, na knihu jsem se poté co vyšla strašně těšila a zklamání bylo veliké. Dle mého názoru společně s knihou Dvě dámy v tisni nejhorší knihy autorky (resp. jediné vyloženě špatné).