"Je blázen, který ví, že je blázen, opravdu blázen? Anebo jinak: Není v tomto šíleném světě blázen, který si je vědom svého šílenství, jediný duševně zdravý člověk?" Divoký tanec samozvaného šílence Doriela, který vypráví svůj příběh terapeutce Tereze a vlastně i nám čtenářům. Můžeme vstoupit do jeho mysli, ocitnout se doslova uvnitř jeho hlavy. Na terapeutických sezeních podává náhodné příběhy svého života, prochází hlubinami židovské víry, chvástá se, hraje slovní a duševní hry. Šílenství je tu způsob vyrovnání se s životem. Životem člověka, který nemůže milovat, protože má pocit, že si to nezaslouží. Mám ráda styl Elieho Wiesela, jeho úvahy o holocaustu a škodách, které způsobil. Prostřednictvím psaní příběhů hledá uzdravení a vyrovnání se s minulostí i v této knize.

Autor bravurně vykresluje duševní rozpoložení hlavního hrdiny, po počátečních zdlouhavých popisech "šílenství" dostává kniha spád a historie se začíná zamotávat. Smutné, ale napínavé čtení s překvapivým koncem. Krásně napsaná kniha s psychologicko-filozofickým podtextem. Dala jsem čtyři hvězdičky snad jen za to, že závěr se na můj vkus hodně vymykal celé dějové linii.