Zpočátku na mě kniha vůbec nepůsobila dobře a dokonce jsem ji i iodložila. Po určité době jsem se k ní vrátila a udělala jsem moc dobře. Děj se rozjel, námět je strhující. I tak si myslím, že hrůzy, které nám zde byly nastíněny jsou jen zurčícím potůčkem v rozbouřeném oceánu. Afrika a její hledání se je ve skutečnosti daleko horším místem pro život než si vůbec dokážeme představit. Užila jsem si strhující román v exotické zemi s prvky střípků z domorodého života tamních obyvatel. Líbil se mi pochod pralesem, nahlédnutí do medicíny pygmejských žen i trochu té politiky a snah bílých se účastně zapojit do humanitární pomoci. Josephine šla do cizí země na exotický kontinent hledat svoji sestru a dokonce i dvojče se kterým by měla být tak trochu telepaticky ve spojení. Nakonec našla sebe a propojila svůj život se životem a odkazem své sestry tak umě, že srdíčko zaplesalo a přesto jedno oko nezůstalo suché. Mě se to ve finále líbilo a jsem ráda, že jsem našla chuť se ke knize vrátit a dala šanci jí i sobě. Určitě si ji opět ráda přečtu.

Kniha se mi líbila. Sice občas působila jako hollywoodský trhák ,ale téma bylo zajímavé a napsané to bylo taky dobře. Afrika se svojí divokou přírodou byla jen kulisou nemilosrdného boje mezi Hutui a Tutsii a mezi tím američanka pátrající po zmizelé sestře . O problémech Afriky by se dalo psát hodiny a hodiny. Myslím,že ty problémy jsou tak složité nebo možná naopak tak jednoduché , že bych si netroufla být soudcem. Jedno si ale myslím, v 70. a 80. letech jsem fandila tamním obyvatelům , jak šel ale čas jsem pochopila,že jen přání vládnout ve své vlastní zemi nestačí .A v Africe to zřejmě platí dvojnásob. Autorka se snaží nahlížet na problém z obou stran. Jsou tam samozřejmě známá klišé,že za vše mohou běloši ,ale také naznačuje,že ti ničemní kolonizátoři dokázali i v Africe vybudovat prosperující farmy ,které po jejich odchodu pustnou . Nevím do jaké míry je správné rčení : žij a nechej žít , přesto si myslím,že vměšováním se do jejich problémů se zatím nic nevyřešilo . Jak je v knize napsáno, dokud měli společného bílého nepřítele , tak se zdálo,že budou schopni spolu komunikovat. Skutečnost je ale jiná . Vraždí se mezi sebou jednotlivé kmeny ,proklínaní běloši jim tam vozí potraviny a všemožně se snaží pomáhat,ale pořád je to málo. Proč asi ? Že by pomoc mizela v jiných kapsách , než do kterých směřovala ? Kdo je dobrý a kdo špatný ? To je otázka , kterou ani tato kniha nevyřeší ,ale v každém případě ji doporučuji k přečtení hlavně naivním sluníčkářům,kteří věří,že spasí svět.