Proč nám den co den zpravodajské servery a tištěné noviny nepřináší příběhy lidí jako pan Pikl, příběhy odbojářů, vědců, spisovatelů, krátce lidí, kterých je možné si vážit a kteří pro nás tolik udělali? Proč znovu neprobudit ono pozitivní vlastenectví, hrdost na vlastní stát a národ jako jsme to naposled cítili za První republiky? Místo toho se nám ve formě rozhovorů, článků, filmových dokumentů aj. dostává nikdy nekončícího přívalu lidské ubohosti a "zajímavých a potřebných" náhledů do světa patologických jedinců typu doktor Rath. A ne, lidi to nechtějí. Lidi budou číst a dívat se na to, co se jim předloží. Pojďme na sebe být zase chvilku hrdí. Rozpoznejme a nejširším vrstvám obyvatel představme skutečné hrdiny a vzory hodné následování. Opravdu, tak těžké to nebude. Pan Pikl k takovým vzorům patří.

Úžasná, napínavá i smutná knížka o osudech jednoho učitele z Pelhřimovska. Shodou okolností mám ve Vyskytné kamaráda z vojny a ze sousední vesnice (Sázava) pocházeli moji prarodiče z tátovy strany, takže ten kraj dost dobře znám. Ale co dokázali lidem bolševici a jejich přisluhovači, nad tím teda zůstává rozum stát.