Ve srovnání s Prokletá válka - Afghánistán - moskevský Vietnam od stejného autora je Bojiště Afghánistán ucelenějším přehledem tohoto konfliktu bez beletrizujících zabrouzdávání do vzpomínek jednotlivých vojáků. Jiří Šiška popisuje hlavní události rok po roce, tudíž je možné sledovat jak vojenský, tak i politický vývoj situace během téměř celé jedné dekády. Jak zmiňuje komentář níže, někdo může shledávat překážku, co se čtivosti týká, v množství technických dat. Musím souhlasit. Avšak pro mě, coby osoby preferující celkový obraz dění a nebazírující na tom, v jaké oblasti se nacházelo kolik jakých jednotek (tudíž laika, nikoli historika), nejde o zásadnější vadu na obecném dojmu z knihy. Ano, jednoduše jsem některá data přeskakoval. Je zajímavé, že autor použil jak v dané publikaci, tak v Prokletá válka - Afghánistán - moskevský Vietnam zcela identickou obrazovou přílohu, zřejmě z vlastního archivu. A opět musím souhlasit s komentářem Tomas@S. Fotografie nejsou valné kvality. Na druhou stranu, jedná-li se o původní, nevylepšené, záběry přímých účastníků, dodává to knize větší náboj autenticity. Osobně považuji Bojiště Afghánistán za slušný pokus o přiblížení složité situace v zemi mezi lety 1979-1989 určené tzv. neodborné veřejnosti. Což je většina z nás.

Afghánistán je sovětský Vietnam. Marná snaha něco získat. Na počátku byla snaha o změnu režimu, vcelku se i dařilo, i když za hodně vysokou cenu. Pak to šlo do kopru. Kniha má hlavně statistickou hodnotu o hlavních událostech, jednotkách, výzbroji. Postrádal jsem více událostí, situací, příběhy o lidech. Ve stručnosti lze říct, že za nezdarem SA stojí trio: Masúd - Stinger - ekonomický úpadek doma. Obecně platí, stejné chyby a stejná hloupost a naivita velení. Jak čas plyne, člověk se nemění.