Vodově zelená – je autobiografická kniha, psaná formou deníku, v němž se střídají vzpomínky s deníkovými záznamy z let 1981–84. Nabízí především svědectví o jednom historickém dramatu. Na konci druhé světové války zabírala Titova Jugoslávie zpět nejenom území etnicky slovanská, dříve připojená k Itálii, ale obsadila také území obývaná Italy, jako byl poloostrov Istrie a město Fiume – dnes chorvatská Rijeka –, kde se Marisa Madieriová narodila. V předešlých letech tu docházelo k fašistickému útisku a projevům násilí vůči Slovanům a ve znamení nacionalismu probíhal také jugoslávský zábor. Autorka v poválečných letech zažila vystěhování své rodiny z Titovy Jugoslávie, život v utečeneckém táboře v Terstu, léta v internátní řádové škole, problémy vystěhovalců v novém prostředí. Vzpomínáním na rodinu a líčením spletitých osudů četných příbuzných se vyrovnává se svými zážitky a vztahy, zároveň podává velmi živý obraz doby.