"Zabíjíš stejně snadno, jako dejcháš! Vraždíš bez přemýšlení!" Čtyři sešity řezničiny v podání Warrena Ellise a mladého výtvarníka Leinila Francise Yu. Wolverin kontra stárnoucí zabiják McLeishi. Krátké, drsné, dynamické, maniakální, výbušné, ale tak trochu bez hloubky, bez smyslu, bez minulosti i bez budoucnosti. Pokud si tenhle příběh přečtete, fajn. A pokud ne, zřejmě se nic moc zásadního nestane. Nezískáte, ani neztratíte. Ještě žiju je prostě jen jedna taková nevýznamná epizoda, fragment, který neuchvátí ani nezklame. Zruční řemeslníci by takových namlátili dvanáct do tuctu a ještě by ten den stihli pozdní oběd. Na jednu stranu je skvělé, že se jedná o samostatný uzavřený příběh, na druhou stranu je absence jakýchkoli vazeb či asociací k základním kamenům wolverinovského univerza jen výstřelem do prázdna a je úplně jedno, zda máte nabito adamantiem nebo obyčejným střelivem.

Krátký a jednoduchý komiks, kterému nelze upřít význam v poznávání Loganovy osobnosti a poznávání jeho životních zkušeností, ale přesto se nemůžu zbavit dojmu, že je to vlastně úplně zbytečná a nicneříkající etapa Loganova života. Mám raději přemýšlivého Wolverina, který je věrný přátelům, X-Menům a má nějakou větší hloubku. Tohle byla jen taková drsárna a skutečně jen etapa v Loganově životě. Příběh pomsty a boje na život a na smrt. Od začátku do konce akční drama, které přináší jen oběti a řežby. Až na části s flash-backy, kde se toho moc neděje, ale vysvětluje se pozadí celého konflitku, je to vážně jen taková ujížděčka se souboji. Nevím, popravdě mě to moc nenadchlo.