Buď mi uniká smysl, nebo to žádný smysl nemá. Ráda si nechám povídky vysvětlit od někoho, kdo je pochopil. Originalita některých nápadů se autorce upřít nedá. K fantasy to má trochu daleko. Povídky s nádechem (vlastně docela velkým nádechem) mystiky. Občas mi to stylem vyprávění připomínalo Hollywoodské filmy. Nebo možná Disney. Hmm. Takový ten klasický americký styl. Slibovaného černého humoru tam moc není. Ani Zelenobanáového, Hlavového XXII, Levandulopěstního nebo jakéhokoli jiného. Chybělo mi tomu uzavření. Fajn, máme tu dobrý nápad a nějakou mystickou atmosféru, pár postav... A pak konec? Co to sakra mělo celé znamenat? Uniklo mi něco? (Po zjištění, jak je to s originálem, opravuji a omlouvám se překladateli, kterému jsem tu ukřivdila . "Nikdo neví, co doopravdy chtějí. Proč by se to mělo změnit po smrti?" Přišlo mi to vážně divné, ale chyba je buď u autorky nebo u mě.) Oceňuji občasnou narážku, vtípek (ale humorná kniha to vážně není). Líbil se mi ten feministický podtón, který na jednu stranu feminismus podporuje a na stranu druhou si z toho dělá trochu srandu. Rozhovory, kdy jakoby nikdo neposlouchal a každý mluvil... Možná by se mi od autorky víc líbil nějaký vztahový román, něco o lidech. Protože její postřehy z téhle oblasti byly dobré. A když už dostane dobrý nápad, ať z nĕho vytříská víc, sakra... Mně to přijde jako promrhané nápady. Povídka Dělo. Co to jako bylo? Hovor dvou zombií? Nebo co sakra? Mimochodem, ten font na obálce, kdo to vymyslel? Takhle jsem si s písmem hrála ve Wordu jako malá.

Moc a moc dobrá sbírka originálních povídek, ty nejlepší snesou srovnání s Gaimanem nebo Bradburym. Nechybí kouzla ani humor, je to dobře napsané, zkrátka čte se to samo. Doporučuji především Divotvornou kabelku, Kočičí kůži nebo Některé záložní plány pro nájezd zombií. Kelly Link byla pro mě rozhodně velmi zajímavým objevem.