Nebudu předstírat, že se tato kniha čte dobře. Nicméně na Svátkův šílený jazyk jsem byla připravená, už jsem od tohoto autora dříve dvě věci četla. S fakty a skutečnými osudy historických postav pracuje hodně volně (Anna Salomena Černínová se tu spokojeně prohání šestnáct let po své smrti), ale dejme tomu. Největším problémem je ale soudržnost děje (spousta odboček, které vedou odnikud nikam), logika příběhu a myšlenkové pochody postav, nad nimiž zůstává rozum stát. Obzvlášť Otovalského (a spol.) přemet na posledních padesáti stranách je hodně, hodně divný. Román jako takový je zajímavý spíš jako svědectví o době svého vzniku a přepjatém "vlastenectví" konce 19. století spojeném s odporem proti katolické církvi, než jako příběh švédského obléhání Prahy.