Ze svého čtenářského zážitku jsem rozpačitá. Forma rozhovoru byla pro mě na tolika stránkách asi „už trochu moc“ a mnohé subtilní půvaby pod ní měly tendenci uvíznout jako pod silnou krustou. Rozumím však tomu, že vystoupit z formátu a čímkoli rozhovor narušit by knihu posunulo někam jinam. Bezprostředně mě napadá, že cizí rozhovory se nemají poslouchat ne proto, že by to bylo neslušné, ale v prvé řadě proto, že z toho člověk nemůže mít rozum. Jak by mohl, když o daném rozhovoru neví vůbec nic a slyší z něho pouze fragment (!). A přesto nebylo ztrátou času knihu číst – rozum z toho sice jako z celku nemám, ale potěšení ano, neboť mě uchvátilo, jakým způsobem Clara nahlíží a pojmenovává některé skutečnosti.