„Akorát tu chytáš prach.“ „A řekne mi někdo ‚děkuju‘?!“

J: Přemýšlel jsem o smrtelnosti. G: A jéje... J: Co bych dělal, kdyby Garfield jednou odešel? G: Aha! J: A pak mě napadlo... zahradní dekorace! G: Přežiju ho, i kdyby mě to mělo zabít! J: Jsi líný a nemůžeš to popřít, Garfielde. G: To teda můžu! .... Akorát, že se mi zrovna nechce... J: Když je Garfield vzhůru, je to nechutné tlusté prase... Ale když spí, vypadá jako andílek... Tlustý, nechutný andílek. G: Chrrr G: Ohlížím se na svůj život s lítostí... Těch promarněných roků... Všechen ten čas, co jsem byl vzhůru... Jon sedí v křesle a Garfield leží na jeho opěradle: J: Jen si pomysli, Garfielde... kde bys byl beze mě? G: Blíž ke středu křesla... J: Je nádherné ráno! G: ... Vzbuď mě, až bude ošklivé odpoledne. Jon čte noviny: J: To ne!... Lesní požáry! Epidemie! Neúroda!... Zemětřesení! G: Oběd se kvůli tomu nezdrží, doufám. Arlena: Bude mezi námi vůbec někdy nějaký vztah? G: No, ty a já jsme příliš rozdílní... Ty jsi upravená, já čuně. Jsi vznešená a já jen obyčejný kluk, ty jsi štědrá, milá a velkorysá... A: A ty se nehodláš dělit o svou misku... G: Do černého, kobližko. G: Jon mi dal tuhle želvu, abych se nenudil... Jdu ji vyvenčit... Hej! Pomaleji, hochu! G: Chrrr J: Vstávej, Garfielde... Ranní ptáče uloví žížalu! G: Odpolední kocour dává přednost kávě, lívancům a plátku slaniny... Ach ten můj tlustý, nechutný ale boží andílek!!!