Tohle je trochu divná kniha. Možná je to moje chyba, že jsem očekávala vtipnou taškařici šmrncnutou parodií na britskou královskou rodinu. Ale tak kdo zná autorku jako autorku Tajného deníku A. M., nemůže se mi divit. Ještě ty vtipné ilustrace na obálce. Tak jsem taky knížku četla a musím říct, že při čtení jsem se bavila. I když autorka upozorňuje, že jména postav jsou náhodná, samozřejmě to tak není a bez servítku si bere na paškál humornou stránku předních členů královské rodiny. Neušetří ani lady Di. Kdyby ty postavy byly vymyšlené a ne našroubované na skutečné lidi, vůbec by to nefungovalo, jen takhle to může být opravdu vtipné. Kromě postav lidí jsou tu důležití i psi, Britové totiž chovají psy moc rádi. Jejich postřehy a komentáře jsou vážně trefné a dost vtipné, je znát, že autorka psa taky vlastní. Jenže... Pak se tam najednou objeví ne moc veselé věci. Ošklivé zacházení se starými lidmi, se psy, dokonce zemřou tři tvorové. To prostě v takové knížce nečekáte. Je to ojedinělé a rozhodně tím nechci čtenáře odradit. Ono to funguje spíš jako taková ťafka, která je vzápětí vyvážená další dávkou humoru, ale je tu a má vám na okamžik připomenout realitu nehezkého světa, v němž se to celé odehrává. O to tady hlavně jde, ale mně to došlo až ke konci. On to totiž vlastně není odpočinkový román pro zasmání, je to spíš satira a především anti-utopie. Nehezký obraz světa budoucího. Ne nadarmo autorka v textu zmiňuje jiné knihy o anti-utopiích, především Orwellovo 1984. Po dočtení vám dojde, že je to vlastně stejný žánr, akorát kamuflovaný vtípky. Takže vedle toho, že jsem se častokrát musela nahlas zasmát a jednou jsem dostala vyloženě záchvat smíchu, jindy mě přešel závan smutku a ondy zase mírně zamrazilo. Dobře je tu např. popsané chování občanů-voličů, jejich nepochopitelná ochota k vlastní manipulaci, jejich názorové veletoče. A to fakt k smíchu není. Abych to shrnula. Během čtení až do konce super zábava, a po dočtení najednou nepříjemný pocit. I když ten nepříjemný pocit u mě pramení hlavně z toho, že mě nepřestává trápit pomyšlení, co se stalo s Ginem. Nebýt toho, snášela bych to mnohem lépe, ale to už je můj problém.

Vymyšlený příběh, ale s využitím reálných postav a to prince Charlese, jeho ženy Camilly a královny Alžběty z Anglie. Nelíbilo se mi, že autorka použila tyto postavy (které místy připomenou i princeznu Dianu). Příběh samotný je zajímavý v tom - jak si lidé poradí v uzavřené zóně, ze které nesmí pryč a musí žít své životy dál a to i se svými psy - kteří mezi sebou také mluví. Autorka popisuje i myšlenky psů. Je to trošku zamotané, člověk se chvilkami ztrácí v přehledu kdy mluví pes kdy člověk - ačkoli si oni dva nerozumí. Kniha je tak na jedno přečtení, není potřeba se k ní už vracet :-/ Možná kdyby autorka nepoužila reálné postavy, mohlo to být zajímavější. Možná jsem jen nepochopila proč má někdo potřebu u smyšleného příběhu využívat reálných "historických" postav.