Opět zajímavé čtení několika krákých próz. Nejlepší jsou asi Mníšek a první próza ve Vylitém nočníku. "Když jsem byl mladý, k smrti jsem se děsil toho života, který kolem mne vedli, ještě za tmy do práce, tam nádeničit beze smyslu a bez radosti, z práce se hrnout do front shánět nejzákladnější potřeby, oběhávat nefungující služby, uhánět meloucháře, aby jim něco spravili, večer honem vařit a pak padnout na dvě hodiny k televizi - a v neděli luxovat, protože přes týden se neuklízí. I když k tomu přidám auto a chatu, obojí těžce vydřené a stálý objekt oprav, není v tomto životě možno ani se jen zamyslit nad jeho smyslem, tím méně se o nějaký smysl života snažit. Není divu, že dnes mladí za každou cenu hledají noční hlídání, uklízení nebo aspoň kotelnu a nechtějí zanic do normálního místa - viděli na svých rodičích a na všech, mezi nimiž rostli, jak hrozně uštvaný, bezduchý, bezmyšlenkovitý, prázdný a smyslu postrádající život vedou."