Knihu s takýmto názvom by som určite sama od seba do rúk nebrala. Bolo to však v rámci štúdia kanadskej literatúry. V každom prípade, čakala som niečo vtipnejšie a záživnejšie. A ono to je bez deja, bez zápletky, s odkazmi na kde-čo, čo autorovi prichodí zaujímavé, ale mne akosi nie vždy.

Jak se milovat s černochem a neunavit se je teda dost blbej název. Hůř jsem se snad v metru s knížkou ještě necítil. Naštěstí na dalších stanicích nikdy nepřistoupil Ray Koranteng. Kniha od Danyho Laferrière je zcela očividným, volným pokračováním Obratníku raka. A samozřejmě to není vůbec na škodu. Laferriere sice trochu ztrácí v představivosti a lyričnosti, takže v jeho knize se děje jen naprosto obyčejný sex se zletilými ženami (boooring), ale přichází s něčím, čím dává Millerovskému opusu naprosto jiný úhel pohledu - Dany je totiž černoch. Cože, co? Obratník raka 2: Kokosy v Montrealu se tedy sunou po velmi podobné lince (frajer leží na gauči, někoho zpíská, pak jde ven, lije, zpíská nějakou jinou, myslí si, že bude spisovatel, jde ven…), v některých pasážích je kniha opravdu sugestivní (přesně takhle nějak si představuju memoáry toho černocha z PornHubu), ale co ji opravdu nadnáší, je právě pohled hlavního hrdiny na věc – ten je si totiž plně vědomej svého „negerství“ a dává to bílejm holkám solidně sežrat. Svým způsobem je to prostě hipík, co svým velkým černým hasičem nastoluje pořádek v židovsko-křesťanský civilizaci po 200 letech bičování. A to jako fanoušek Morgana Freemana samozřejmě schvaluju.