Stříbrná, zlatá, modrá, a tyrkysová. Pokaždé stejná a pokaždé zase nová. Na břehu krajky z vrb, olší a starých jív. Proud zpívá sonátu dnes, stejně jako dřív. Poslouchat řeku, jak láká ji širý svět. Potkat zas Berounku - jedinkrát! Naposled! Třicet pět básní a stejně tolik fotografií, ze kterých k vám prostoupí šumění lesů, vod i strání řeky Berounky a jejího údolí. Verše na první pohled jednoduché, hravé. Na druhý pohled laskavé, láskyplné. Třetí pohled přidejte si sami. Pro mě jedno krásné vzpomínání na jinou řeku v mém nalezeném čase. P S.: Tou mojí řekou je Sázava. A která je ta vaše..? Hvězdy - jak světlice na konci silnice zpáteční cestu mi rozsvítí. Čas času odzvoní. Dnes, jako předloni vzpomínky nechytíš do sítí.

Knížku jsem si koupila před čtvrt rokem. Přečetla a od té doby mi leží na poličce u postele. Když je mi teskno nebo naopak dobře na duši, ráda po ní sáhnu a hned mám ještě lepší den, obohacený o popis přírody, která nám od jara do zimy připomíná, že tu byla dlouho před námi a bude i po nás.