Podivný příběh se smutným koncem, plný pitoreskních figurek (opilec, který pije, protože za střízliva s ním není k vydržení; manžel, který tloustne, aby mohla jeho žena hubnout; dívče, které šlape chodník, aby naštvalo své rodiče) a dobrým nápadem na zápletku, kdy se z největší ruské ponorky, určené na odpis, stává turistická atrakce, která má městečku pomoci chytit druhý dech. Jenže to je tak nějak v kostce všechno. Dějové linky, které se zde složitě proplétají a zaplétají, jako by neměly konkrétní účel a pouze předvádějí lidskou bídu či životní smůlu. Nikomu nic nevychází, nikoho nic dobrého nečeká. Přesto se postavy znovu a znovu snaží žít a oprostit se od starostí, které by jiné potopily až na samotné dno. Bohužel, lehkost dialogů a jakoby hrubá skica mi neumožnily k hlavním aktérům lépe přilnout. Jejich chování mě spíš iritovalo, než dojímalo. Zdůrazněna je spíše účelovost, než pokus o nějakou nadsázku. Zkrátka André-Marcel Adamek píše bezesporu zajímavě, ale úplně mimo mojí ligu.

Do určitého okamžiku se mi knížka líbila, měla zajímavé postavy i docela napínavý děj, zvláštní poetiku. Potom to vzalo takový divný směr, dočetla jsem, ale už ne s nadšením. Mám ráda zvláštní knihy, šťastné konce nevyžaduji, ale např. to jakou autor přisoudil roli ženským postavám, to mi vadilo asi nejvíc. Těžko tuto knihu někomu doporučím.