Velká část z jedenácti povídek sbírky Zelný cyklus satiricky reflektuje dynamiku raného postkomunistického období, kdy se ve víru společenských změn nebezpečně blízko sebe ocitají ideály a nelítostná realita, vznešené s nízkým, kdy forma a obsah se radikálně liší a vše je nasáklé trapností, absurditou a nedůstojností. Vyprávění je budováno kolem působivé dějové situace a zájem se soustřeďuje na reakci postav vzhledem k okolnostem, v nichž se ocitají: básník, kterému jistý mecenáš, jinak chovatel prasat, zaplatí vydání sbírky, se náhodně dozvídá pravý, téměř neuvěřitelný důvod, proč se mu této cti dostalo; v reakci na inzerát nabízející služby kata zájemce zjišťuje, že odřeknutí služby je složitější, než by si myslel; intelektuál se těší z pozvání na konferenci, které se účastní jeho oblíbený filozof Jacques Derrida, aby po dvou týdnech smolení referátu doslova „narazil“; a pravděpodobně nejsmutnější příběh — o muži, který se švindlem dostane na studijní stáž do New Yorku, aby se propadl do naprostého pekla. Ve své absurditě tak tyto nereálné situace odkazují k jakési rozpoznatelné realitě, jež je tímto způsobem zesměšněna, a tudíž — obnažena a odhalena.