Gerald z Walesu neboli Giraldus Cambrensis (1146 - 1223) nám zanechal zcela unikátní popis jednoho z nejkouzelnějších míst světa. Gerald doprovázel arcibiskupa Baldvina na jeho náborové cestě Geraldovým rodným krajem s cílem sehnat co nejvíce účastníků vyhlášené křížové výpravy. Spíš než o víře je však Geraldův latinsky psaný (a do češtiny Petrem Šourkem brilantně přeložený) spis zprávou o aktuální situaci, o zvycích Velšanů, pověrách, životě v zemi, o jejich silných i slabých stránkách, a zároveň vypovídá mnohé o polyhistorovi Geraldovi, který miloval psy a nenáviděl ženy, obdivoval františkány a pohrdal dominikány, fascinovali ho bobři a místní zajímavosti hodné Blesku. Jeho vyprávění je poutavé, nesmírně živé a doplněné celou řadou fotografií a obrázků z Hywelova zákoníku. Pro ty, koho Wales uhranul, je to rozkošná záležitost. (Nějaké ty chyby ve velštině (třeba glas není zelená ale modrá) jsou drobnost - a i když se to zdá nemožné, na tomhle kouzelném jazyce si ještě nikdo nic nevylámal, stačí vědět, jak se vyslovuje - stejně jako v případě tolika jiných to není zdaleka tak hrozné, jak se to na první pohled může zdát.)

Pěkné místopisné spisky o národu, který se stal cizincem ve vlastní zemi. Gerald mi nabídl Wales ve dvou podobách. V Putování byl Wales prostorem mise, kdy pomáhal získávat vojáky pro křížovou výpravu, což Gerald doplnil o nespočet místních i národních legend, příhod a zázraků. Vzhledem k množství se dílko stalo lehce nepřehledným a stereotypním. Za to Popis Walesu, rozsahem kratší, byl ještě zajímavější. Nevím nakolik odpovídá realitě Geraldův popis velšské národní povahy, ale vím, že stvořil dílko hodné studia. Avšak pozor, budete-li knihu číst, věřte, že si na názvech a jménech vylámete jazyk.