S touhle knihou mám trochu problém. Někde jsou jazyk a vršení metafor včetně trochu zkratkovitého rozostřeného pohledu úžasné, působivé a opravdu se zaryjí do srdce. Ale někde mi to prostě nefungovalo, nevadí lehce nejasný, jen naznačený děj, ale trochu to vadí ve vykreslení postav, prostě jsem dost často nerozuměla jejich jednání, a to mi brání příběhu plně porozumět a prožít ho. Začátek – návrat z koncentráku mladičké Gity je hodně působivý, malér z padesátých let a drastický příběh s miminkem mě naopak přinutil mít od postav určitý odstup, nějak toho bylo najednou moc … A ještě něco: pohled na českou vesnici je veskrze krutý, postavy s těmi nej nejhoršími vlastnostmi, bez výjimky, vedle toho jako kontrast dva lékaři – Gita i Diviš (a jejich pro mě ne příliš srozumitelný vztah), dva intelektuálové – co se týče etického přístupu – poněkud nadřazení ostatním. Váhám s hodnocením, nakonec tři plus.

Styl psaní této knihy byl pro mě největším problémem. V knize je obrovské množství metafor, díky kterým pro mě bylo mnohem složitější knihu pochopit. První část byla na počet metafor nejhorší. Další části byly o něco lepší. Věty jsem často krátké a úsečné. Občas jsem měla problém s časovým zařazením události. Příběh je zajímavý, ale bez metafor a přirovnání by se vešel do sto stran.