Skvělá kniha, pro fanoušky věcí kolem 2.sv. války a stylu vedení bojových operací naprostá nutnost. Celkem věřím, že valná většina vojáků i velitelů skutečně netušila o poměrech v koncentračních táborech. Další otázka, kterou si člověk musí uvědomit při četbě, že vina za válku není na vojácích, ale politicích ... Úžasné je, když se člověk začte do knihy co všechno měli velitelé za úkol, na co všechno dohlíželi a jak zoufale málo měli času.

Nejrpve jsem se těmito vojájckými memoiry dost těžko prokousával, abych se pak nemohl odtrhnout. I když Guderian často užívá zájmena já a má věty typu, jak to krásně popsal wally, tak mu na druhou stranu nelze upřít zásluhu na prosazení tankové zbraně (podobně De Gaulle ve Francii, byť s poněkud menším úspěchem) a její použití v součinnosti s ostatními složkami armády. Což nebylo úplně přijmuto nikdy, proto tedy to časté "kdyby se to udělalo podle mého". Kdyby ano, porážka by možná nebyla tolik katastrofální. Také mu nelze upřít jeho schopnosti či snaha bojovat za své záměry u Hitlera, potažmo vrchního velení. Čímž se dostal do opozice vůči nejvyšším (to i pak udává tón samotnému textu). Guderian se prezentuje jako voják staré školy s porozuměním pro současné potřeby vedení války, jako hrdý Němec, který se za svou vlast nestydí. Přesto, že bojoval de facto za Hitlera, převažuje motiv němectví nad motivem národně sociálním. Jistě, takovéto paměti mohou být poupraveny, ale i kdyby některé věci byly třeba jen z poloviny pravdou, tak toho člověka obdivuji. Vůbec mi nevadí absence politického balastu, protože jeho zájem ležel v oblasti vojenství, který mu ztěžovali právě politici. A už bych ho vůbec neoznačoval za nacistu. Pokud máte rádi tanky, neváhejte a čtěte.