V den své smrti příšera myslela na: ryby a ryby a ryby a ryby. A taky na bolest, staré křivdy a všechny pravdy, které jezero skrývalo. V hloubi duše ji trápily, a trápily ji tím více, čím více znala lidi. V jejím světě neexistovaly křivdy, trápení a lidská zloba. Byla šťastná. V den své smrti příšera myslela na lidi. A byla tma a tma a tma.. a kolem ní bylo ticho. A ticho a ticho.