str.44 35. Řidič nákladního auta plného nebezpečných výbušnin je opatrnější než řidič s nákladem cihel. A řidič,který veze nebezpečné výbušniny a nevěří v posmrtný život,je opatrnější než řidič,který v posmrtný život věří. Všichni sedíme v nákladáku plném nitroglycerinu. Vlnky se houpou,větší vlny se lámou o utesy,nekonečno si houpá s časem v bezbřehém oceánu nekonečna věčnosti,jen nám tady dole na domovském plavidle hodně věcí již pár stovek let stále nedá spát. ARISTOS Dobrý revoltující svým zpusobem existencionální,vubec ne romanopisec i to je spisovatel a ještě tedy hlavně právě,člověk John Fowles. Soubor Kafkovsky Matrixovských - Camuso Twainovských myšlenek nepodléhajícím iluzorním stavum této planety,které vytváří leckdy jen chorá mysl savcu,kteří si říkají lidé. Pro čtenáře kteří podobně smýšlejí se tam najdou lecjaká podnětná zamyšlení. Jak říká klasik,peníze nejsou duležité,jen jsou občas potřeba. Chudí bohatí,staří mladí,naštvaní štastní,nevěřící věřící atd. Jedno bez druhého nefunguje,tak to prostě chodí,ale šlo by to i o trošku lépe,někdy stačí ohleduplně nešlapat po krásném trávníku i tak lze v malém zachranovat naději na lepší společnou pout na smítku ve vesmíru v našem modrém domovském přístavu. Trošku zamrzí,že tu není více hodnocení a přitom se zde na Databázi knih jiná autorova dílka těší velké oblibě. Taková knížka si zaslouží pozornost,ne třeba vyloženě u každého,ale možná právě pro vás se stane také srdcovkou.

Nechci znít stejně dogmaticky jako samotný autor, který zde - přes zjevnou snahu z jeho strany - poskládal páté přes deváté, bez ladu a skladu. Záhy jsem nesouhlasila s většinou překládaných myšlenek a důvod je zřejmý, nemáme stejný názor na to základní, nesdílíme stejnou víru v Boha, nebo nesdílíme víru ve stejného Boha (a to snad pořád v rámci víry křesťanské). Od toho se nedá nijak odhlédnout, ale pokusila jsem se trochu objektivněji jednotlivé myšlenky zkoumat, nicméně nešlo to. Už odstavec 2, kde autor úvodem předesílá: "Toto je pouze jedna strana dialogu. Já něco tvrdím a ty, pokud chceš, mi to vyvracej." Bohapustý (doslova) a přezíravý nesmysl: ty (autore) na příjmu nebudeš, tak jaképak vyvracení. V mnoha bodech samotného filosofování je první věta docela líbivá, že by jí člověk okamžitě uvěřil, ale než má šanci si to srovnat v hlavě, přijde druhá věta, která tu první vlastně podtrhne, neboli navrhne na její podporu něco vlastně zcela opačného, nebo nesmyslného. Např.: "Kdyby se našel důkaz, že existuje posmrtný život, samotný život by se nenapravitelně pokazil. Byl by k ničemu a sebevražda by se stala ctností." Jak druhé vyplývá z prvního? Kde se tam vzala ctnost? (v posmrtný život nevěřím stejně jako autor, ale s těmihle vývody prostě souhlasit nemůžu). A tak by se daly autorovy myšlenky rozebírat kousek po kousku, ale nevidím v tom valný smysl... (Vlastně ty nejzajímavější myšlenky jsem našla v Předmluvě k novému vydání.) Teprve teď jsem si všimla, že ta kniha je vlastně padesát let stará, takže jsou to myšlenky třicátníka, nikoli zralého muže, na sklonku kariéry a života. Takže to možná vysvětluje tu zarytou dogmatičnost ;-)