První svět. Ten, od kterého se všechny ostatní odvíjí. Pěkná myšlenka. A mistrně zpracovaná. Autor, který pomohl dát dohromady útržkovitý Tolkienův Silmarillion vytvořil vlastní svět se silným příběhem. Inspirace Tolkienem je v díle poznat, ale není to žádná kopie, je to svébytný vesmír. Nečekaný a trochu pomalý začátek se brzy rozvine ve spletitou a poutavou jízdu, kdy každý z mladých hrdinů má svůj úkol, něco, čím si musí projít jen oni sami. Hloubka, naléhavost, osudovost. Tahle slova mne napadají, když si na knihu vzpomenu. Příběh vychází ze známého schématu fantasy: boj „dobrých“ proti „temnotě“, ovšem zcela originálně zpracovaný. Temnota je perfektně popsaná, „ti dobří“ charakterizováni úžasným jazykem („… neboť oni byli světlem a jejich jméno bylo světlo.“) Věděli jste, že existuje Tkadlec, který vytváří osud? „Umně utkáno, pane Kayi.“ Za mě zasloužených 5*.

Krásná, čistokrevná fantasy, která čerpá hodně z keltské tradice (bohové se prochází po zemi, stromy jsou živé...). Ač autor uspořádával Tolkienovo dílo, rozhodně se nejedná o další kopii Pána prstenů. Objevují se tu sice klasické prvky jako Temný pán, ale příběh má již veskrze moderní kompozici, v níž se prolínají příběhové linie jednotlivých hlavních postav. Zaznamenal jsem bohužel překladové a pravopisné nedostatky, což však jde na vrub Argu.