To se opravdu nedá číst, odkládám. A porušuju svoje pravidlo nehodnotit knihy, které jsem nedočetl do konce. Podle mě je už od začátku zásadní slabina téhle knihy jasná – autor si zvolil určitý kulturní jev (krále a království) ve víře, že jde o jakýsi kulturně univerzální psychologicko-náboženský archetyp a teď do toho hlava nehlava vkládá nejrůznější příklady ze všech možných období a kultur. Na začátku se to snaží nějak jasněji vymezit, což mu zjevně nejde, takže bez ostychů pak v dalším textu ztotožňuje krále s náčelníky, faraony, chány, císaři... Takže se mu tam vejde úplně všechno. Navíc je postava krále v jeho pojetí natolik ambivalentní, že pro ni platí jak určitá pravidla, tak i jejich doslovné opaky, takže výsledně lze o nich říct úplně všechno a nic. Navíc se mi zdá, že využívá často velice prastaré informační zdroje o exotických a prastarých kulturách, které vznikaly ještě v době tzv. křeslové etnologie a antropologie, kdy badatelé shromažďovali informace z druhé a třetí ruky v knihovnách a pracovnách, aniž by sami někam vyrazili a prováděli terénní výzkum na místě. Nehledě na to, že tímto vytrháváním kulturních jevů ze svých původních kontextů (ve prospěch univerzální ideje) se může ztrácet původní význam a vše odlišné pak vypadá daleko podobněji, než ve skutečnosti je. Opravdu metodologicky a koncepčně divná kniha. Možná někoho osloví, ale pro mě je to ztráta času.

Velmi dobrá kniha, v níž si autor klade za cíl popsat všemožné jednotlivé aspekty královského postavení. Našinec tak může být lehce zmatený, neboť Roux, vzhledem ke své erudici, nemá problém skočit z Persie k Mongolů, následovaným africkým kmeny, aby skončil v Římě. Ale to je právě cílem této knihy, poznat krále ve všech jeho podobách, projevech a působení.