Tím, že jsou to z převážné většiny sebrané příběhy různých lidí, není to typický Fulghum, jak jsou čtenáři zvyklí. Takové hodně sladké čtení, doporučuji v období akutní zamilovanosti nebo naopak fáze zoufalství nad neopětovanou láskou - funguje jako kápézetka :).

První seznámení s autorem a hned prý typické – nevím jistě, jelikož jde o dopisy o lásce od jiných lidí, sebrané. Asi je pravda, že by to (1) člověk nevymyslel. Mně se nejvíce líbily dva: 1, kratičký o lásce z r.1912, jež překonala díky žebříku do okna zákazy rodičů a vydržela desítky let jako rodina s 12ti dětmi 2, o lásce, jež se znovu potkala na stáří, poprvé od společných ZŠ let, a v 80ti letech se vzali a přestože prožili „jen“ dva roky byly naplněny hlubokým citem a štěstím.