Důvod, proč mě Princ z Persie nedostal do kolen, je moje antipatie k asijskému způsobu vyprávění. Neříkám, že nejsou machři na příběhy, ale ta jejich osudová tragika mi leze krkem. Což se podepsalo i na tomto komiksu, který je na východní kultuře přímo založen. Dvě dějové linie, které se nepřímo ovlivňují, rozehrávají komplikovanou historii boje proti bezpráví a tyranii. Jenže místo komplexního příběhu, jsem dostal jakýsi prequel k dobrodružstvím dalším. A i když A. B. Sina přijde s velmi vtipným vypořádáním se s proroctvím, skončil své vyprávění přesně v bodě, kdy mě začalo zajímat nejvíc. Vše ostatní jelo ve vyjetých kolejích a nijak nedojalo. Co naopak potěšilo, byla kresba. Krásná, barevná, čistá a občas i příjemně nápaditá ohledně úhlu pohledu, či koncepce stránky. Velkým zklamáním byl však doslov, ve kterém Jordan Mechner hovoří o vzniku hry. Informační hodnota nulová a povídání o tom, jak mu bylo osudem určeno vytvořit právě tuto hru, na to už jsem moc velkej cynik.

Mně se to líbilo. Hodně. Krásná kresba stranou, prim tady hraje rafinovaný děj, který se nejen odehrává ve dvou časových rovinách (to je na něm nakonec to nejobyčejnější), ale hlavně je plný nejrůznějších symbolů, otazníků, ukazatelů, nápověd, myšlenek jako z nějaké filozofické pohádky tisíce a jedné noci... Od začátku do konce vyžaduje čtenářovu stoprocentní pozornost a klidně se přiznám, že jsem napoprvé určitě nepochopil všechno, ale o to větší mám chuť pustit se do toho znovu.