Amelia Earhart je ženou, kterou obdivuju už dlouhé roky a asi už se to nikdy nezmění. Odjakživa mám slabost pro dívky a ženy, které se zažerou do zcela neženského odvětví, získají si v něm respekt a nakonec se i v mužské konkurenci prosadí. A Amelia je snad nejjasnějším prototypem takové ženy. To, jak si dokázala jít za svým, dělala to, co milovala, nevzdávala se, makala na sobě, kašlala na konvence a "co by žena měla", snažila se inspirovat ostatní a dělat jim radost... to jsou věci, kterých si na lidech vážím snad nejvíc. A vždycky o takových lidech ráda čtu, takže jsem sáhla i po téhle biografii. Knížka je čtivá, líčí celý Ameliin život a její hlavní úspěchy, a končí samozřejmě tou velkou záhadou. Líbí se mi, že se kloní k té nejpravděpodobnější (i když relativně "obyčejné") variantě, nespekuluje o únosech Japonci a podobných praštěnostech... ale i ten obyčejný konec a jeho možný průběh nastírá velice sugestivně a skoro až děsivě. Dosti bych věřila, že to tak nějak mohlo být. Uf. Tak odpočívej v pokoji, Amelie, budiž Ti vzduch lehký a dík za nás všechny, které jsi inspirovala.

,,Jak se rodí hrdinové? Kdysi z Jupiterova stehna, dnes z televízní obrazovky. Před sto lety musel člověk vykonat něco velkého, nového, nebezpečného. Mít dost štěstí, aby z toho vyšel živý a užil si slávy. A nenarodit se jako žena " Amelia Earhartová měla život plný výzev, které ji táhly k výšinám. Chtěla tak uniknout předem nalinkované existenci lidí připoutaných k zemi. Své poslední tajemství ale svěřila mořským hlubinám.