„Matka mě taky brávala...do francouzského ústavu ve Štěpánské...na přednášky. Byly to přednášky s diapozitivy, zejména o umění. První jsem slyšela... madam Zajíc. Přednášela o nepříliš známém malíři Othonu Frieszovi. Co mě zaujalo a co mě asi i trvale ovlivnilo, byl její výklad. Přednášku doprovázela diapozitivy. Zážitek propojení obrazu a slova byl vzrušující, tehdy jsem si uvědomila, že vizuálno je možné převést do slov... Uvědomila jsem si, že i když člověk není úplně kreativní, když nemůže malovat- a mě malířství strašně zajímalo-, že může být vykladačem a pokusit se vyjadřovat se k obrazu slovy.“ ,,Fotografie mě velice lákala. Fotografické autorství. Nejenom fotka jako taková, ale kdo je jejím autorem. Jaký je jeho styl nebo názor. Čím se fotograf může autorsky definovat a projevovat..." ,,Fotografie není jenom vizuální umění. Vizuální talent je asi nutný, ale ještě podstatnější je projekce myšlení- tedy názorů, postojů, cítění, které jsou do každé fotky zakódované a skrze tu vizi se realizují." Pro mne velmi inspirativní kniha, ke které se ráda vracím. Mám ráda fotografii a mám ráda, když se téměř nepostřehnutelným způsobem dozvídám něco nového. Vyprávění zajímavého životního příběhu, díky kterému se člověk i lidsky, ne encyklopedicky, seznámí s umělci, které Annu Fárovou obklopovali a se kterými spolupracovala.