Tato kniha od Jitky Prokšové už pro mě nebyla takovým překvapením, protože jsem už četla její Zbytky iluzí a Lásku po kapkách a věděla jsem, že její příběhy určené především pro ženy jsou napsány velmi zajímavě a poutavě. Žádná nuda, žádná hluchá místa. A také souhlasím s těmi, kteří si myslí, že by si tato autorka zasloužila větší publicitu, protože psát umí. Příběh Anny a Jana se osudově protne s Anninou sestřenicí Editou a jejím přítelem Davidem. Příběh není příliš dlouhý, má dvě dějové linie a zajímavou zápletku a vyžádá si pozornost čtenáře až do samotného konce. Těším se na její další knihy.

Sama jsem autorku objevila náhodou díky knize Čtvrtá úroveň, kde mě zaujala příšerná obálka. Toto je třetí kniha, kterou od paní Prokšové čtu. Myslím, že by si zasloužila větší publicitu, ale dobré si cestu najde samo. Doufám! Příběhy obyčejných lidí, které ale v žádném případě nejsou nudné. Je mi moc líto všech těch dětí, snad žádné v této knize není přivedeno na svět chtěno a milováno, je jim ubližováno, a od toho se pak odvíjí celý jejich život. Také ty narušené vztahy, lidé spolu "chodí", přitom se nenávidí, jedině sex je zajímá, to jsme se opravdu dostali tak nízko? Účelové sňatky, podvody, lži, násilí, ponižování, urážky... Také matky, co udělají pro "nové" muže cokoliv, hlavně na úkor svých dětí. Vážně velmi smutné čtení. Je zajímavé sledovat myšlenkové pochody, ale většinou to není nic hezkého. Po tragickém zakončení zde zavane trochu naděje, ale kdo ví...