Šibalsky oulipovská záležitost, která evokuje manažerskou příručku, nicméně se za názvem skrývá hravý, systematicky promyšlený text. Grafické zpracování je trochu pofidérní, marně hledám smysl vložených ilustrací velryby, psacího stroje či švába (na druhou stranu mi k té absurditě počínání celkem sedí), nicméně důležité je organizační schéma na předsádce, které nastiňuje zádrhely zdánlivě banálního úkonu, který vyplývá z názvu knihy. Nenabízí toho však tolik jako samotná próza. Jednovětný text bez interpunkce s přibývajícími stránkami stále kyne a kyne, přičemž jsme ujišťováni, že "budeme pro zjednodušení protože zjednodušovat je vždycky dobré" – i tak jsme stále zavalováni mnohými možnostmi, které konečný cíl prodlužují až do té chvíle, kdy má oslovovaný subjekt jen pár měsíců do penze. Ta nemožnost dosáhnutí mi připomněla nejen nekonečné počínání K. v Kafkově Zámku, ale i v knize naznačenou Ionescovu hru Plešatá zpěvačka ("když se zvoní u dveří tak tam někdy někdo je a jindy není nikdo a jak každý ví pravda bývá někde uprostřed"). Repetitivní vršení obtíží, které je povětšinou líčeno suchým, manažerským stylem, tu a tam narušuje obměna slov – jako by rádce náhle vypnul manažerský mindset a uvědomil si lidskou nesmyslnost počínání. Často opakovaná věta "část organizace jež vás zaměstnává" náhle změní svou podobu i vyznění: "část organizace jež vás vykořisťuje". Text tak obnažuje absurdní systém i hierarchii korporátní sféry, ale zároveň ukazuje, že žádné lidské počínání nelze redukovat na matematický systém. Jak je to Perece zvykem, tu a tam je to poněkud legranda, třeba když se dvě překážky (zkažené vejce a rybí kost) spojí a dohromady vytvoří ještě poťouchlejší zádrhel (slepice uzřelo kost a to se objeví ve vajíčkách). Georges napsal asi i větší pecky, ale i tyhle drobné texty mě dělají vskutku šťastným. "je ve své kanceláři ve stejně vynikající náladě jako obvykle můžete se v její společnosti více či méně dlouze rozhovořit o kvalitě ryby která se podávala k obědu nebo o čerstvosti vajíček nebo o tom jak je tyjo těžké p x dostihnout a právě v tu chvíli jak aspoň doufáme uvidíte jít p x kolem a fofrem se budete snažit vymyslet nějakou přijatelnou záminku například musím jít vyměnit parkovací kartu nebo obávám se že jsem spolkl rybí kost nebo tak si říkám jestli ta vajíčka nebyla zkažená nebo máte na tváři červené flíčky nechytla jste náhodou spalničky" (s. 29)

Podle názvu se to může jevit jako praktická příručka, který učí pracovníky být asertivní ve vyjednávání, ale jde spíše o sžíravý satirický pohled na práci v korporátech. Něco, co by napsal Kafka, kdyby měl smysl pro humor. :) Pérec zvolil literární postup, který se snaží vyčerpat všechny možnosti, které můžou při plnění relativně banálního úkolu nastat. Oceňuju, že knížka má na předsádce i přehledný vývojový diagram, který tomu dodává další level ironického nadhledu. Vřele doporučuju!