Haha, to jsem se zase jednou zasmál! :-D No, ale teď vážně. Osobně jsem také zastáncem toho, že přečíst se nedá vše, jelikož každý máme jiný vkus a co někdo považuje za klasiku, jinému zas musí připadat jako kniha naprosto zbytečná. Souhlasím s uživatelem Petrvs, že se prof. Bayard shodil větou, jak se u nich doma nečetlo a že ani jeho to příliš nikdy nebavilo. By mě tedy zajímalo, proč studoval a učí zrovna o literatuře, když mu to nic neříká. Tato kniha jako taková, je spíš takovým názorným příkladem různých lidí, kteří předkládají svojí vizi "nečtenářství" a zatímco Valéry mi přišel jako úplný ignorant, tak třeba Wilde jako pěkný lenoch, když recenzovanou knihu ani nečetl. Znám třeba jednoho recenzenta, který napsal svoji recenzi na počítačovou hru jen z obrázků! Nečíst práce kolegů z branže je u někoho standard, nic vážného. Místy je to jako nějaký soukromý čtenářský deník, kdy Bayard předloží výtah z děje nějaké knihy a hrotí její zápletku, až vám úplně naspoiluje její rozuzlení, jako v případě Jména růže od Eca. Zapomínat knihy je normální a mluvit o knihách, které jsme nečetli také. Vždyť je jen internet plný spousty čtenářských blogů, výtahů, komentářů, odhalujících anotací a shrnutí děje daných knih. U nás by se zřejmě nepranýřovalo za neznalost Hamleta, když jste viděli film či div. hru apod. Lámu si marně hlavu, co tím autor chtěl vlastně říct. Mluvte o čem chcete, třeba i o knize, kterou neznáte, když na to máte buňky. :-) Ale rozhodně nedělejte takovou chybu jako Bayard, abyste jakkoliv hodnotili knihu, kterou vůbec neznáte, či jste o ní jen slyšeli a ještě se tím chlubili!

Podle mého mínění jde jen o jednu z dalších zbytečných knih, které ve světě vycházejí den co den. Pokud jsem na samém začátku čtení myslela, že se setkám s humorným pojetím tohoto tématu, byla jsem silně rozčarována. Kniha mě zklamala i později, když jsem alespoň začala doufat v nějakou osvěžující myšlenku autora. Pravda je ta, že autor do knihy za celou dobu moc svých myšlenek nevnese. Jakékoliv jeho úvahy. které jsou ještě navíc často jen jinak přeříkané úvahy jiných, jsou naprosto dostačujícím způsobem shrnuty v epilogu knihy o rozsahu čtyř stran. Celá kniha je v podstatě pouhým chaotickým slepencem různých citátů, výroků či situací, se kterými se autor nejspíše za celý svůj život v literatuře (ba dokonce i ve filmu) setkal a které pojednávají (nebo se spíše zrovna zmiňují) o někom, kdo mluví o knize, kterou nečetl. Mně osobně tedy kniha nic nedala, ničím mě neobohatila a už vůbec mě nepobavila. A zrovna vtip a nadsázka mi ve spojení s tímto tématem připadá jako něco, co by skutečně mělo potenciál. Škoda.