Paní Olga Walló je možná divná ženská, ale jako spisovatelka je obdivuhodná. Nadchla mě už její sága Věže svatého ducha, jejíž volně navazující knihy jsem jen obtížně sháněla, ale jejich styl mě vždy znovu a znovu uchvátil. Tenhle nezávazný "NY cestopis" jsem si koupila v Levných knihách, na cestu vlakem. A opět jsem mile překvapená. Autorka si na nic nehraje, prostě jen tak nezávazně tlachá (řeklo by se), ale právě to s sebou nese spoustu zajímavých momentů; podobný efekt má přece tzv. volné psaní. Občas se jako perla zaleskne zajímavá myšlenka, postřeh, úvaha, navíc ve skvělém jazykovém hávu: "NYC sugeruje tvrdě naservírovanou nicotu a já ten název pečlivě obracím v hlavě jako nalezený oblázek. Znamená to Ney York City, aha, když řeknu jenom New York a myslím tím New York, jsem jak ta jedle, protože New York je název státu, ve kterém leží taky město: New York, New York. Ta zdvojenost je koktavá, takže radši NYC! A hlavní město Solnohrad(u) je Solnohrad, to dá rozum. Ovšem hlavním městem státu New York není NY, ale Albany . . . Až do Albany dojel Hudson po Hudsonu, 240 km, pak už byla řeka mělká, musel se vrátit, v hrdle měl trpký knedlík."

Čte se samo, styl autorky mi vyhovuje. O NY velmi málo. Češka (trvale zde bydlící), která autorku pozvala, se bojí v NY kamkoliv s ní jít, i sama se bojí. A tak ani autorka knihy toho v NY moc nezažije. Je mi jí líto. Já jsem v jejím věku a letos na jaře jsem byla New Yorkem okouzlena a šokována v pozitivním smyslu. Citát: "My, co jsme divní, máloco pokládáme za divné."