Já vím, že je to absurdní novela, že se jedná o groteskní situaci a taky, že autor prý oplývá laskavým, „typicky britským“ suchým humorem, ale já prostě nevím. Určitě oceňuji nápad … groteskní situace ad absurdum - britská královna propadnuvši čtenářské vášni a vůbec knihám - tak to mě zaujalo a vlastně i bavilo :-). Následují „humorné“ situace, kdy královna změní své tradiční hodnoty, způsoby chování, vyjadřování, což vede k různým prapodivným situacím, možná až trapasům na nejvyšší úrovni, až nakonec k tomu, že královna začne přehodnocovat svůj žebříček hodnot a tak i svou životní cestu, následuje (následovat by mělo), řekněme takové britsky humorné zpytování vlastního života, ... a ani k tomu není co namítnout, za mě zajímavý a v podstatě vtipný motiv :-). JENŽE … mě to prostě, navzdory nastíněné groteskně-humorné situaci, moc nebavilo. Za mě způsob podání trochu klopýtal za nápadem, případně nedokážu posoudit, jestli to třeba není překladem, kdy může být možná problém přeložit anglický humor tak, aby i nám, českým čtenářům, přišel vtipný, mě to zvlášť výrazně vtipné nepřišlo, možná sem tam úsměvné (ale do našeho českého Saturnina, či švédského Staříka, který vylezl z okna a zmizel - porovnáváme-li grotesknost situace, to má opravdu poměrně dost daleko, anebo, vytáhnu vyšší kalibr, dokonce Kurta Vonneguta, jr. … což je u mě jednička v groteskních příbězích; a taky bych možná řekla, že třeba takový Saturnin využívá typického britského humoru víc, ale taky je možné, že mu prostě jen nerozumím :-)´). Každopádně, navodit autorovi, ale spíš bych řekla, že v tom má prsty překladatelka, tu správnou atmosféru, se za mě nepovedlo! Chybělo mi využití takové té britské uhlazenosti (teď vzpomínám s úsměvem na Wodehouseova Nedostižného komorníka), podle mě se jí totiž ani absurdní příběh nemusí vzdávat, naopak, očekávala bych, že ji využije daleko víc a vtipněji – pro mě by pak rozhodně zajímavější byl. Na druhou stranu, alespoň nějaké to zamyšlení, jsem si z příběhu přeci jen odnesla: „Člověk svůj život nevkládá do knih, které píše. Nachází jej tam.“ Každopádně, jsem za Brity ráda, že si královna uvědomila, že nechce (a ani nemůže) být jenom čtenář – protože „čtenář se nachází pouze o stupeň výše než divák“ … ona musí být daleko víc … o svých myšlenkách, které ji při četbě napadají, totiž musí přemýšlet, musí je formulovat, a určitě i zapisovat … „protože když píše, koná, a konání je povinnost.“ … v tomto případě, přímo, povinnost královská :-). A samozřejmě, pokračovala královna …. „život jde dál, neuběhne ani týden, aby se něco zajímavého nestalo, skandál, kamufláž, ba i válka … neboť naše perspektiva je dlouhodobá … v osmdesáti se věci nestávají, ale ... znovu nastávají.“ :-)

Zábavná a kratičká hříčka pojednávající nejen o knihách, ale především o čtenářství jako hobby a životním stylu. Sympatické téma!