Kniha u které vás mrazí a pokud vás jen trochu zajímá geopolitika a politická geografie, pak jí přečtete jedním dechem. Zajímavé je zvažovat autorovy argumenty a porovnávat se světem, který je nyní oproti knize o 10 let dál. Rusko už drží pohromadě dávno jen Putinova autorita... Čína je záhadná a i přes neustále přesvědčování různých komentátorů, že je příštím vyzyvatelem USA, to vidí pan Friedman jinak... Je tu už pár let migrační krize, která nahradila v televizi řádění šílených islamistů a která je zřejmě jen předzvěstí nezastavitelných změn, které celý svět v dalších 25 letech čekají... A pak je tu Turecko, se svým pološíleným polodiktátorem, které rýpe do všech kolem a sonduje mezinárodní systém kam až může zajít, než ho někdo klepne přes prsty. Se současným kurzem má i ono našlápnuto naplnit beze zbytku autorovu vizi... Otázka je jen, zda je Friedman tak dobrý analytik, nebo už od něj mocní tohoto světa začali opisovat. On sám k tomu prohlásil: "Vezmeme konkrétní mezinárodní situaci a zamyslíme se nad možnými vyústěními. Když vyloučíte ta nepravděpodobná řešení, budete překvapeni, jak málo vám zbude těch pravděpodobných. Pravděpodobně jen jedno či dvě..." PS: Jednoho dne jsem v knize právě dočetl stránku, ve které autor popisuje budoucí význam Vesmírných sil Spojených států, které budou rovny či nadřazeny ostatním složkám armády USA. Druhý den jsem zůstal večer sedět u PC jako přimrazený. Titulek na novinky.cz hlásal: "Zakládáme sekci vesmírných sil, oznámil Trump"... Přečtěte si to. Zkrátka si to radši přečtěte...

Mám dojem, že jsem četl jinou knihu, než o které se píše v příspěvcích pode mnou. Autor nepredikuje budoucí vývoj na základě moderních ukazatelů a tendencí (rozumějte v kontextu doby, tj. zhruba rok 2008), ale na základě tendencí historických, což je za mě značně rozporuplné. Tak na jednu stranu předpovídá uzavírání se Číny, která podle něho bude řešit už jen domácí problémy a vrátí do období "Říše středu". Zatímco na druhou stranu takové Japonsko, které vždy usilovalo o expanzi, tudíž na rozdíl od Číny (jež je Friedmanem vyškrtnuta se seznamu soutěžících) bude úspěšně šířit svůj globální vliv, a to včetně velkých územních zisků na úkor první jmenované. Stejně tak autor předpovídá velké územní zisky a obrovský vliv Turecka, které se s přihlédnutím k dějinám, bude úspěšně pokoušet o Osmanskou říši číslo dvě. Slovanská duše se mírně zaraduje díky úspěchům našich polských sousedů, pro něž má George Friedman velkou dávku sympatie a prorokuje návrat ke slavným časům Velkopolska. Největší evropské ekonomiky a vojenské potenciály, tedy Francie a Německo, jsou odsunuty na periferii autorova zájmu (snad kromě německo-polského konfliktu) stejně jako celý koncept Evropské unie. A tak jednomu přijde až trestuhodné, že se přehlíží Přemyslovská říše sahající v době největšího rozkvětu od Baltu k Jadranu! Proč jsou nám upírány historické zásluhy, na jejíchž základech bychom mohli zcela oprávněně začít být znova určující silou v Evropě? "Tohle je sci-fi", odpovíte na moje zvolání. Jenže tenhle argument já neberu! Neboť jedno velké sci-fi je celá tato kniha.