Když člověk čte knihu o cca 160 stranách tři týdny a dostane se do 2/3, tak je to impuls, že není něco správně. Ať mě klidně někdo zkusí přesvědčit o opaku, ale dle mého je to škvár... Nevadí mi tématika, násilí, i tu promluvu s .... jsem skousl pozitivně. Ale nemám důvod knihu dočíst (a to mi vnitřní hlas říká, že kniha se nemá nechat rozečtená, jsem v tomhle svědomitý!), nejedná se o nijak dobrou knihu. Hadi a náušnice, tam byl alespoň nějaký děj, zajímavé postavy... Tady mě maximálně tak rozčílí hlavní hrdinka svými vnitřními monology :-D Ta hvězdička je za sepsání, vydání a snahu (i když občas něco nevydat by bylo mnohem lepší). EDIT 7/2017: Na doporučení "někoho, kdo se celkem vyzná" kniha podruhé rozečtena a konečně zdárně dočtena. Můj šálek kávy to nadále není, ale zvyšuji hodnocení ze "skoro odpad" na průměrné tři hvězdičky.

Naprosto zbytečná kniha. 80 % nesouvislého myšlenkového blábolu, hysterie a halucinací. Samotný narativ se vejde na několik vět a není naprosto ničím originální, nebo alespoň zajímavý. Nezbývá než se zeptat: kde končí Kaneharová a kde začíná fikce? "Lidská duše je přece mnohem složitější! Opravdu? A co když je vlastně jednoduchá? Ne, to si nechci připustit." Nechce. Kdyby si to připustila, neměla by o čem psát.