Unikátní dílo a nápad zpracovat posledních dní pozůstalého do pohřbu své ženy. Tím více, že se ocitáme v době hlubokého socialismu, zesnulou je zakázaná překladatelka a spisovatelka Zora Jesenská a pozůstalým její manžel, rovněž spisovatel a divadelní kritik etc., autor díla Ján Rozner. Doba zakázaných intelektuálů, doba, kdy se komunistický režim mnohem více bál myšlenek než činů. A tak vyvstávají otázky. Bude pohřeb povolen? Kdo pronese pohřební řeč? Kdo bude mít tu odvahu? I vůbec přijít na pohřeb? Odvahu? A kdo odmítne/omluví se, je zbabělec nebo odpovědný táta od rodiny? Staré známé otázky, na které dodnes neexistují jednoznačné odpovědi. Otázky, které brání skutečnému osobnímu truchlení nad ztrátou milovaného člověka. Další z děl coby znamení doby, jehož vydání se však autor nedožil.

Knihu jsem objevil čistě náhodou, ani o titulu, ani o autorovi jsem předtím nic nevěděl. O to silnější účinek na mne měla. Sugestivně melancholické líčení událostí, zdánlivě se odehrávajících v pouhých sedmi dnech. Autor nás však klidným, vyrovnaným, až metodickým způsobem provází nejen okolnostmi úmrtí jeho ženy, ale i úvahami nad svým vztahem k ní a její rodině, vzpomínkami na zážitky osobní i v souvislostech se společností, v níž žil. Žádná sebelítost, jen smířlivost s osudem a rozjímání nad minulostí a lidskou povahou. Děkuji, rád jsem Vás poznal...